Schopnost počít nového člověka u západní civilizace rapidně ubývá. Na vině je především špatný životní styl celé společnosti. Páry, které se marně pokoušejí počít nového potomka, se spoléhají nakonec na „zázračné“ možnosti lékařské vědy – umělé oplodnění. Je ovšem známo, že i tato metoda je z 70-80 procent neúspěšná. Ve své praxi cvičitelky jógy a poradkyně zdravého životního stylu mám řadu případů, kdy změnou nevhodných návyků, cvičením a prací s myslí ženy otěhotněly a přivedly na svět zdravé dítě. Proto je dnes už skoro nezbytné, aby pro početí nového dítěte žena i muž pro to něco zásadního udělali ještě dříve, než se začnou o početí pokoušet. Dítě je nejenom symbolem dokonalé čistoty, ono je opravdu čisté. Dítě je nový život, který k nám přichází z nesmírných výšin nebes. Připravme mu tedy čisté prostředí těla, mysli i duše, aby se cítilo dobře a bezpečně po celých devět měsíců v matčině lůně.
Očista těla
Je dokázáno, že průměrný člověk sní za rok v různých formách potravy až tři kilogramy přidatných chemických látek. Něco tělo vyloučí samo, ale část se ukládá v těle. Neplodnost nebo problematické těhotenství pak může odhalit problémy, které se nakupily za řádku let. Proto párům doporučuji nejprve se důkladně vyčistit. Nejen tělo, ale i mysl. Existuje celá řada očistných technik, které bezpečně odvedou z těla nežádoucí produkty průmyslové a zemědělské výroby, jež jsme přijali s jídlem a dechem: vhodné jsou bylinné kúry, očistné koupele, lymfatické masáže, výplachy tlustého střeva, potné procedury, celková očista střev nebo saunování. Jako podpůrné se doporučují dlouhodobé pobyty v čistých horách nebo u moře. Nejstarší léčebný systém na světě indická ajurvéda připisuje neschopnost otěhotnět – kromě karmických dluhů – zanesení organismu tzv. ámou. Áma je souhrnný název ajurvédy pro všechny substance, které zatěžují organismus člověka, bez ohledu na jejich původ. Áma se vytváří, když zažívací síla člověka nezvládne strávit přijatou potravu a ta je uložena ve zbytkových formách v těle, stejně jako různé jedy (pesticidy, těžké kovy apod.). Áma je také každá negativní emoce, jíž jsme vědomě nezpracovaly, a ta zanesla naši mysl psychickým jedem. K odstranění ámy se kromě shora uvedených metod doporučuje lehká dieta a pití teplé až horké vody po celý den každou půlhodinu – a to tak dlouho, až je organismus vyčištěný. Ve starých indických spisech je pro budoucí rodiče doporučována fyzioterapeutická metoda zvaná pančakarma (tzn. „pět úkonů“), kde na sebe navazují jednotlivé léčebné terapie až po úplné očištění a ozdravění celého organismu. Tato terapie by se měla provádět pod dozorem zkušeného ajurvédského lékaře nebo terapeuta, již sice poskrovnu, ale přece už působí i u nás.
Zásadní je změna stravování a zamezení dalšího znečištění. Musí být samozřejmé, že žena toužící po dítěti nekouří, nepije alkohol ani neužívá drogy. Pozor také na některé léky. V průběhu očisty by se měli oba partneři povzbuzovat a pomáhat si, inspirovat jeden druhého. Je nezbytné ve stravě omezit tuky, neboť právě v tucích se vesměs v těle ukládají jedovaté zplodiny. Zařaďme do stravy potravinu našich babiček, která se na Východě stále hojně používá – přepuštěné máslo, ghí. Je to vynikající antioxidant a můžeme na něm bez rizika přepálení také smažit. Cukry ve větším množství – je jím už tabulka čokolády či porce zmrzliny – vychylují rovnováhu organismu, překyselují jej. V některých systémech se doporučuje vyměnit cukr za med. Med je sice řazen k nejduchovnějším potravinám na zemi vůbec – přesto stačí vychutnat si lžičku denně, nejlépe po ránu. Jako běžné sladidlo nedoporučuji používat jej často, obsahuje sice mnoho vitamínů a stopových prvků, z hlediska východní moudrosti je to potravina silně jinová. V jídelníčku budoucích rodičů má mít přednost rostlinná strava, nejlépe v kvalitě bio. Jóga hovoří o stravě tamasické (temné, těžké), radžasické (ohnivé, vychylující z rovnováhy) a sattvické – to je strava, jíž nepřijímáme do těla nic znečišťujícího, disharmonického, co prošlo zabitím, co bylo otráveno chemikáliemi nebo co v člověku vyvolává palčivost, chutě, touhu se přejídat. Po sattvické stravě, jež je rostlinného původu a je jednoduše, s láskou a esteticky připravená, se cítíme lehcí, občerstvení, radostní.
Očista mysli
Duše dítěte je s matkou spjata od prvního měsíce života. Je krásné, když mysl ženy byla na takovouto převratnou událost života dostatečně připravena. Očista mysli je mnohdy náročnější než vyčistění těla. Každý v sobě neseme stovky křivd, ztracených iluzí, neodžitých agresí, lítostí a dalšího psychického smetí. Právě před početím je dobré to vše vyčistit, abychom později nevědomě nepřenášeli na dítě problémy, které patří jen nám. Práce s myslí je složitá a vyžaduje delší dobu.
Nastoupení nové cesty k mateřství a otcovství je cesta odpuštění a díkuvzdání. Vrátíme se ke svému dětství a rozjímáme nad svým vztahem k rodičům. Oni nás přivedli na tento svět, zajistili nám možnost přežití, opatrovali nás, vychovávali, směřovali nás. Naučili nás dávat, odpouštět, vnímat potřeby druhých. Ať to bylo jakkoli, do života nám mnoho dali. Někdy se jim něco nepovedlo, nebyli ideální (jako není žádný člověk), ale jejich snaha byla vedena láskou k nám. Proto jim odpusťme omyly a nespravedlnosti a nejprve vnitřně uznejme jejich veliké zásluhy na tom, že jsme jací jsme a po jejich vzoru se chceme stát rodiči našich dětí. Bude krásné říci svým rodičům potom z očí do očí, že je máme rádi a za vše jim děkujeme. Jakkoli bychom se od nich odpoutali, vždy budeme jejich děti, hluboce zasaženi jejich láskou, očekáváními, odpuštěním. Chceme-li být dobrými rodiči, nejsnazší cesta je – stát se dobrými dětmi svých rodičů. A na to není nikdy pozdě.
Někdy jsme prošli těžkými zkušenostmi, které nedokážeme jen tak odložit, vědomě se jimi trápíme, vracíme se k nim, anebo jsme je zatlačili do podvědomí, kde blokují příliv životní energie. Očistit svou mysl předpokládá velkou míru upřímnosti a odvahy. Když o traumatech můžeme mluvit s někým, kdo nám rozumí, už to je velmi očišťující. Někdy pomůže, když své trápení umělecky přetvoříme – psaním, malováním, tancem, zpěvem… Udržujme skutečně přátelské vztahy, v nichž se otevřeně svěříme se svými trápeními. A nebojme se navštívit odborníka-psychologa nebo jiného terapeuta, aby nám pomohl s tím, co nejde lehce odložit, rozpustit, prozářit.
Základem duchovního obrazu člověka je skutečnost, že za fasádou hmotných forem je čisté vše prostupující vědomí. Jakmile se nám podaří vědomě vykročit k hledání spojení s touto vesmírnou silou, jsme připraveni převzít odpovědnost za svůj život i za ty, s nimiž jej sdílíme nebo hodláme sdílet. Jednou z cest, která nám může pomoci, je prastará cesta jógy. Nejbezpečnější je postupně se prostřednictvím zvládnutí těla (ásany), relaxačními technikami a dechovými postupy (pránájáma) připravit ke koncentračním cvičením (dhárana) a k meditaci (dhjána). Meditace prozařuje postupně celou mysl klidem a radostným očekáváním a vede ke spokojenému a naplněnému životu.
Očista života
Nedokážeme změnit svět, aby v něm bylo méně špíny a nesnášenlivosti. Každý však může kolem sebe vytvořit alespoň částečně čisté prostředí. Již sama motivace přivést dítě na svět by měla být naprosto čistá. Nikdy nepoužívejme (byť možné) těhotenství jako nátlak, vydírání, truc nebo výhrůžku. Dítě přivádíme do prostředí, kde jsme si uspořádali práci, bydlení, koníčky i vztahy k druhým lidem. Zní to příliš idealisticky, ale mám osobní zkušenost, že hluboká žitá touha po jasnosti a čistotě vede k postupnému odeznění konfliktů a vyřešení i bezvýchodných situací. Důležité je spolehnout se na niterné vedení, k němuž nám pomáhá meditace či modlitba – a nebo jsme-li nevěřící – víra v dobro. Už dávno neplatí „oko za oko, zub za zub“. Rozhodli jsme se žít a neubližovat, a to ani sobě – tak lidé, kteří nám ubližují, postupně z našeho života odcházejí, vytrácejí se. Uvědomíme si, že těžce neseme stresové podmínky ať v práci, nebo v soužití s druhými – a postupným nastolováním vnitřního míru se nesnesitelné ztrácí, přichází úleva odchodem nevhodného šéfa, nabídka nového místa, rozuzlení vztahového problému – s našim očišťováním se nevhodné vazby uvolňují i ve vnějším životě. A my nacházíme především v sobě nové zdroje tvořivosti a osvojujeme si schopnosti, o nichž jsme dříve neměli tušení. Zkušenost příchodu nového člověka je tak všepohlcující a všepřesahující, že než se k ní odhodláme, měli bychom si ještě užít některého našeho snu: vyjet na vytouženou dovolenou, setkat se s lidmi, na něž nemíváme dost času, zdolat úkol, který jsme si slíbili (slézt naši horu, potopit se do hlubin, skočit padákem atd.), či dokončit projekty, studium apod., abychom jejich nedokončeností necítili později podvědomý tlak ve chvíli, kdy se máme oddat radosti z dítěte.
Jitka Stehlíková
Meduňka č. 1, 2005